Vypadá to jako na konkurzu pro film nebo televizní reklamu. Režisérka dává pokyny: „Tak si tady teď stoupni a ukaž mi, jaké to je běžet jako holka.“ Asi dvacetiletá mladá žena běží dle pokynů – tedy spíš vyhazuje nohy do stran jako raněná laň a vypadá to, že ji místo vyvinuté rychlosti zajímá spíš účes a to, co z něj po této aktivitě zbude. „A jaké to je házet jako holka?“ Devítiletý kluk naznačuje hod, který končí právě tak, jak začal. Imaginární míček mu vyklouzne a spadne na startovní čáru. „A prát se jako holka?“ Třicetiletý muž se nejdřív velmi nejistě zasměje a pak naznačuje vpravdě kočičí souboj – pracky nahoru, drápky vystrčit, vydávat dostatečně infantilní zvuky a hlavně si při tom nezlomit nehet.
Ty samé pokyny pak opakují malé holky. Tříletá, pětiletá, desetiletá... A světe div se – běží jako o závod, do svého hodu se opírají celým tělem, jako by chtěly přehodit oceán, a bojují jako o život.
Právě jsem stručně popsala děj z komerčního videa v rámci kampaně jedné nejmenované americké značky dámské intimní hygieny, které natočila dokumentaristka Lauren Greenfieldová. Když odhlédnu od té značky, která nás v reklamních blocích ubezpečuje, že neproteče ani vzhůru nohama, musím se ptát. Kde se sakra v našem holčičím životě uděje ta změna, že dělat něco „jako holka“ znamená dělat to hůř nebo dokonce směšně?
Pamatujete na nedávnou analýzu porovnávající průměrné výdělky mužů a žen v celé České republice? Vyplynulo z ní, že průměrné platy mužů jsou o 29 % vyšší než průměrné platy žen, ve středním věku je ten rozdíl dokonce 42 %. Hlavním důvodem prý může být dlouhý čas, který žena stráví na rodičovské, čímž si často na několik let přeruší karéru. Nabízí se samozřejmě i důvod diskriminační – tedy že ženy berou na stejných pozicích zkrátka méně než muži. Nechtěla bych si ale hrát na ublíženou, a tak mě napadá, jestli naše společnost (včetně nás žen) našim dcerám tak trochu nezavírá k perspektivnější práci dvířka. Jak to?
No, tak třeba vědci z univerzity v Yale (ano, v zemi feminismu zaslíbené, kde byste čekali spíš diskriminaci naruby) zveřejnili v roce 2012 studii, která dokazovala, že fyzikové, chemici a biologové jednoznačně protěžují mladé vědce před vědkyněmi se stejnou kvalifikací. Proč? Protože je v těchto oborech výskyt žen tak trochu podezřelý. Proč? Protože tyto obory ženy zřejmě moc nezajímají...
Ale kolikrát jsme, dámy, přitom ve svém dětství slyšely podobná varování jako: „Polož to kladívko, ještě si ublížíš – ať to udělá tvůj bratr,“ anebo třeba: „Nechoď tam, vždyť se umažeš,“ když jsme se vydaly v holínkách na průzkum potoka? A tak mě napadá hříšná myšlenka. Co třeba své dceři (až ji jednou budu mít;-)) říkat častěji než „ty jsi ale krásná princeznička“ „ty jsi ale chytrá holčička“. Třeba by se pak ve škole přihlásila spíš na nějaký biologický kroužek nebo matematickou olympiádu a výběr lesku na rty s kámoškama v déemku by jí v tu chvíli najednou přišel nedůležitý... No a pak jednou za patnáct, dvacet let... Kdo ví?;-)
