Žiju si tady pěkně spokojeně v teploučku, v tom našem českém rybníčku, ale občas se přece jenom odvážím vystrčit hlavu a kouknout za hranice. Může to být i poučné. O tomhle chlapíkovi mi vyprávěl učitel angličtiny.
Jmenuje se Dieudonné a je to Francouz. Jeho rodiče se rozvedli, když mu byl rok. Vychovávala ho matka. Navštěvoval katolickou školu, ačkoli matka sama byla buddhistka. Že vás to nezajímá? Hmm, vydržte, to nejlepší teprve přijde.
Získal bakalářský titul v počítačové vědě. Prorazil jako komik v duu spolu se svým kamarádem z dětství, židovským hercem a komikem Élie Semounem. A zatímco hráli po pařížských kavárnách a barech (představuju si francouzskou obdobu českých skečů Na stojáka), živil se jako obchodník. Prodával auta, telefony, kopírky. S parťákem si dělali legraci hlavně z rasových předsudků a stereotypů. Francouzsky bohužel neumím, takže nedokážu posoudit, jak moc vtipní byli. Ale své obecenstvo si jasně našli. V devadesátých letech už se společně objevovali v televizi. Asi od roku 1997 se dvojice rozdělila a Dieudonné proslul svými „one man show“.
A pak se mu něco stalo. Nevím co, ale k něčemu dojít muselo – třeba pád ze schodů nebo zápal mozkových blan (internet v tomto ohledu mlčí) – a asi od roku 2002 ho vtipná múza začala opouštět. I to se bohužel stává, ovšem tu jeho chudinku muselo zardousit něco hodně silného.
Najednou prohlašuje, že je mu bližší charisma bina Ladina než George Bushe. A to je teprve vlažný začátek jeho „prozření“. V roce 2003 se objevuje v televizní show převlečený za židovského osadníka, v khaki maskáčích a s židovským kloboukem na hlavě vykřikuje pozdrav „Israel“. No, zlí jazykové tvrdí, že řval „Isra-Heil“. A pak to jde samospádem. Ani není důležité v jakém pořadí. Vzpomínky na holocaust pojmenuje „vzpomínkovou pornografií“, Ústřední radu francouzských Židů nazývá na tiskové konferenci mafií, která kontroluje veškerou francouzskou politickou praxi, na ulici se popere se dvěma židovskými teenagery, na veřejnosti se objevuje ve společnosti Jean-Marie Le Pena, který se dokonce stane kmotrem jeho třetího dítěte, atd., atd. Všude, kam zavítá, to zkrátka smrdí průšvihem. Úřady se snaží zakazovat jeho představení. A jeho vztek samozřejmě roste. Pro své příznivce, kterých valem přibývá, vymýšlí i společné gesto – tzv. „quenelle“ (čti kenel). Tvrdí, že na protest proti všem institucím. Ale popravdě, vypadá to trochu jako obrácený nacistický pozdrav. Podle mého velšského učitele angličtiny s ním začínají sympatizovat i lidé za kanálem. A jestli je antisemita? Podle jeho vlastních slov nikoli: „Neříkám, že jím nikdy nebudu… nechávám si to jako otevřenou možnost. Ale teď právě nejsem.“
A to nejlepší nakonec. Celé jeho jméno zní Dieudonné M'bala M'bala. Matka je Francouzka, otec pochází z Kamerunu. Jestli jste ho ještě neviděli, vězte, že tatínka vzezřením opravdu nezapře. A teď, obohaceni touto informací škodolibě naservírovanou až na závěr, si zkuste těch pár odstavců výše přečíst ještě jednou.
Možná to pan Dieudonné myslí už od začátku jako legraci a celé je to ten nejdelší gag v historii. V tom případě si sice nejsem jistá, že se někdo bude chechtat, ale lekce… lekce to pro pár jedinců určitě bude.
