Jmenuji se Dieudonné a nejsem antisemita
Jmenuje se Dieudonné a je to Francouz. Jeho rodiče se rozvedli, když mu byl rok. Vychovávala ho matka. Navštěvoval katolickou školu, ačkoli matka sama byla buddhistka. Že vás to nezajímá? Hmm, vydržte, to nejlepší teprve přijde.
Získal bakalářský titul v počítačové vědě. Prorazil jako komik v duu spolu se svým kamarádem z dětství, židovským hercem a komikem Élie Semounem. A zatímco hráli po pařížských kavárnách a barech (představuju si francouzskou obdobu českých skečů Na stojáka), živil se jako obchodník. Prodával auta, telefony, kopírky. S parťákem si dělali legraci hlavně z rasových předsudků a stereotypů. Francouzsky bohužel neumím, takže nedokážu posoudit, jak moc vtipní byli. Ale své obecenstvo si jasně našli. V devadesátých letech už se společně objevovali v televizi. Asi od roku 1997 se dvojice rozdělila a Dieudonné proslul svými „one man show“.
A pak se mu něco stalo. Nevím co, ale k něčemu dojít muselo – třeba pád ze schodů nebo zápal mozkových blan (internet v tomto ohledu mlčí) – a asi od roku 2002 ho vtipná múza začala opouštět. I to se bohužel stává, ovšem tu jeho chudinku muselo zardousit něco hodně silného.
Najednou prohlašuje, že je mu bližší charisma bina Ladina než George Bushe. A to je teprve vlažný začátek jeho „prozření“. V roce 2003 se objevuje v televizní show převlečený za židovského osadníka, v khaki maskáčích a s židovským kloboukem na hlavě vykřikuje pozdrav „Israel“. No, zlí jazykové tvrdí, že řval „Isra-Heil“. A pak to jde samospádem. Ani není důležité v jakém pořadí. Vzpomínky na holocaust pojmenuje „vzpomínkovou pornografií“, Ústřední radu francouzských Židů nazývá na tiskové konferenci mafií, která kontroluje veškerou francouzskou politickou praxi, na ulici se popere se dvěma židovskými teenagery, na veřejnosti se objevuje ve společnosti Jean-Marie Le Pena, který se dokonce stane kmotrem jeho třetího dítěte, atd., atd. Všude, kam zavítá, to zkrátka smrdí průšvihem. Úřady se snaží zakazovat jeho představení. A jeho vztek samozřejmě roste. Pro své příznivce, kterých valem přibývá, vymýšlí i společné gesto – tzv. „quenelle“ (čti kenel). Tvrdí, že na protest proti všem institucím. Ale popravdě, vypadá to trochu jako obrácený nacistický pozdrav. Podle mého velšského učitele angličtiny s ním začínají sympatizovat i lidé za kanálem. A jestli je antisemita? Podle jeho vlastních slov nikoli: „Neříkám, že jím nikdy nebudu… nechávám si to jako otevřenou možnost. Ale teď právě nejsem.“
A to nejlepší nakonec. Celé jeho jméno zní Dieudonné M'bala M'bala. Matka je Francouzka, otec pochází z Kamerunu. Jestli jste ho ještě neviděli, vězte, že tatínka vzezřením opravdu nezapře. A teď, obohaceni touto informací škodolibě naservírovanou až na závěr, si zkuste těch pár odstavců výše přečíst ještě jednou.
Možná to pan Dieudonné myslí už od začátku jako legraci a celé je to ten nejdelší gag v historii. V tom případě si sice nejsem jistá, že se někdo bude chechtat, ale lekce… lekce to pro pár jedinců určitě bude.
Gabriela Bartošová
Jak se žije drobným živnostníkům
Každé ráno se budím okolo deváté. Poté, co si udělám anglickou snídani na vidličku, se rozvláčnými pohyby ve svém měkoučkém flanelovém župánku jen tak bezcílně poflakuju bytem.
Gabriela Bartošová
Jak jsem se ve 40 učila lyžovat
To vás takhle nazují do těch středověkých nástrojů útrpného práva, kterým se říká „lyžáky“, ale vy jim už po pár minutách neřeknete jinak než „španělské boty“ (případně sarkasticky „kozačky“).
Gabriela Bartošová
Jak jsem vyhrála 400 milionů
Stalo se. Jednou v neděli jsem vyhrála. Asi za to může ten nápis v koupelně na zrcadle. V záchvatu motivace a snahy o pozitivní myšlení jsem si tam starou rtěnkou napsala: „Věřím, že vyhraju 400.000.000 Kč.“
Gabriela Bartošová
Profilové fotky aneb znáte dobře svého avatara?
Každý (teda kromě těch, kteří mezi námi žijí v jiné než online realitě) máme svého avatara. Naši představu o sobě sama, takovou, kterou se prezentujeme na internetu. Prostě profilovou fotku.
Gabriela Bartošová
Šest přesvědčivých tipů do návodu pro idioty
Moc zapálená čtenářka nejsem, když teda nepočítám Vogue, ten čtu pravidelně. Naposledy jsem četla Padesát odstínů šedi, to se mi docela líbilo. To číslo v názvu je fajn, dává mi totiž pocit jistoty.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Rusové zasévají v Charkově strach. Utečte, dokud je čas, hrozí obyvatelům
Kreml provádí koordinovanou leteckou a informační operaci proti Charkovu s cílem vyvolat mezi...
Koalici rozdělují výše daňové slevy na poplatníka i výpověď bez udání důvodu
Rozpory ve vládní koalici u zásadních věcí přibývají s blížícími se volbami, ale i kvůli tomu, že...
Británie uvede zbrojní průmysl do válečného režimu, oznámil premiér
Britská vláda uvede zbrojní průmysl do válečného režimu, uvedl v úterý britský premiér Rishi Sunak...
Herečky ze Zlaté labutě vydražily rekvizity ze seriálu pro děti z dětských domovů
Seriál Zlatá labuť se blíží do finále, a proto TV Nova uspořádala v sobotu charitativní akci v Art...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1508x