Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Profilové fotky aneb znáte dobře svého avatara?

Každý (teda kromě těch, kteří mezi námi žijí v jiné než online realitě) máme svého avatara. Naši představu o sobě sama, takovou, kterou se prezentujeme na internetu. Prostě profilovou fotku.

Upravujeme se, češeme, oblékáme si šaty v určitém stylu proto, že nás ostatní posuzují podle vzhledu. A neméně, ne-li přímo pečlivěji, jsme posuzovaní online. Taková profilová fotka je vlastně něco jako obléknout se na maturitní večírek – chceme na tom Facebooku, Twitteru, Instagramu, LinkedInu, atd. vypadat co nejvíc cool bez ohledu na to, jak maturita dopadla a co nás čeká dál. A při tom toho můžeme o sobě prozradit víc, než jsme chtěli.

Zatímco některé fotky vyjadřují jasný vědomý záměr autora, který chce pobavit, vyjádřit své politické smýšlení či dokonce sexuální orientaci, jiné mě freudovsky znepokojují. Co mi o člověku říká profilovka s fotkou z dětství, fotkou zvířecího miláčka, fotkou s přítelem, s dětmi, fotkou před Eiffelovkou, fotkou běžce protrhávajícího cílovou pásku?

Mám ráda, když se věci vždycky nějak vysvětlí a narazila jsem na teorii využívající pro analýzu profilových fotek Maslowovu pyramidu potřeb.

Takže:

Jste na své fotce moc sexy? Mluvím o pánech svlečených do půl těla ukazujících bicepsy a pekáče buchet, dámách v plavkách či v koketním postoji s výstřihem až ke kolenům. Pozor, potom máte zřejmě vy i všichni takoví jedinci nesplněnou nějakou základní tělesnou potřebu. Mám takové podezření, že to bude nejspíš potřeba rozmnožovací. Vždyť už se prokázalo, že ten, kdo si na Facebook dává často třeba fotky s jídlem, nemusí být zrovna gurmán. Vlastně právě naopak. Dost často ho trápí nějaká porucha příjmu potravy. Pro rozmnožovací potřebu a profilové fotky to, obávám se, bude platit podobně.

A pak jsou lidé, z jejichž profilové fotky okamžitě odtušíte, že byli na drahé dovolené.  Vlastně ne jen odtušíte, vám to už z pouhého letmého pohledu bude naprosto jasné. Nebo je případně jasné, že má „profilovaný“ úžasné zaměstnání – to poznáte podle toho, že si jako profilovku vybere fotku z veletrhu nebo třeba z prezentace na důležité schůzce. Maslow nabízí odpověď i na tohle – tito lidé mohou mít problém s neuspokojenou potřebou bezpečí a jistoty. Tím že se tak neohroženě prezentují jako důležití a nejlepší ze všech, vlastně nevědomě říkají, jak jsou nejistí. Úžasné zaměstnání? Šéf po mně dupe, manželka si stěžuje, že nevydělávám, a v kantýně nemají v poledne svíčkovou. Tak ať aspoň na fotce vypadám nejmíň jako poradce Billa Gatese.

Celý tenhle článek vlastně vznikl kvůli neuspokojené potřebě lásky a přijetí. Tedy ne té mojí, i když kdo ví… Všimla jsem si totiž zajímavého fenoménu: lidé (hlavně ženy), mají na profilovce kromě SEBE po svém boku ještě svého úžasného a milujícího partnera. Bylo to pro mě tak znepokojující, že jsem se na to chtěla podívat blíž a objevila jsem onu teorii používající Maslowovu pyramidu potřeb. No ano, patří sem i profilovky s rodinou, kde je dotyčná osoba druhá zleva od dveří, profilovky s manželem, synem, dcerou, domácím mazlíčkem atd. Hmm… Že by ten milující partner nemiloval až tak žhavě a vztahy v rodině nebyly kvůli drogové závislosti syna a nevěrám otce úplně ideální?

Nic nekřičí po potřebě uznání (a možná přímo řve pocitem zneuznání) víc než profilovka někoho na pódiu s mikrofonem v ruce. Patří sem taky šplhání na Mount Everest, fotky z promoce, přebírání ceny manažera roku, apod. A nejste z toho venku, ani když si místo své vlastní fotky zvolíte do profilu fotku oblíbené celebrity. No proč jste si tam místo sebe radši dali fotku Staloneho, Margaret Thatcherové nebo Pavla Bobka? Proč asi?

S nesplněnou potřebou nejvyšší, tj. seberealizace, je to těžší. Jak rozeznat člověka, kterému se podařilo v životě vyhrát, od člověka, který po seberealizaci teprve touží? A netoužíme po seberealizaci my všichni, možná i ti, kteří se nám už „seberealizovaní“ zdají být? Z průzkumů každopádně vyplývá, že úspěšní lidé většinou volí jako svou profilovou fotku portrétovou fotografii sebe sama, na které pěkně zpříma hledí kameře do očí.

Aha, tak teď zjišťuju, že žádný z mých avatarů se do kamery nedívá. Znamená to něco? Vždyť je to vlastně celé jenom jedna teorie;-)

Autor: Gabriela Bartošová | pondělí 23.11.2015 9:53 | karma článku: 9,77 | přečteno: 464x
  • Další články autora

Gabriela Bartošová

Jak se žije drobným živnostníkům

Každé ráno se budím okolo deváté. Poté, co si udělám anglickou snídani na vidličku, se rozvláčnými pohyby ve svém měkoučkém flanelovém župánku jen tak bezcílně poflakuju bytem.

4.3.2016 v 12:48 | Karma: 40,36 | Přečteno: 3369x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Bartošová

Jak jsem se ve 40 učila lyžovat

To vás takhle nazují do těch středověkých nástrojů útrpného práva, kterým se říká „lyžáky“, ale vy jim už po pár minutách neřeknete jinak než „španělské boty“ (případně sarkasticky „kozačky“).

8.2.2016 v 12:24 | Karma: 14,91 | Přečteno: 573x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Bartošová

Jak jsem vyhrála 400 milionů

Stalo se. Jednou v neděli jsem vyhrála. Asi za to může ten nápis v koupelně na zrcadle. V záchvatu motivace a snahy o pozitivní myšlení jsem si tam starou rtěnkou napsala: „Věřím, že vyhraju 400.000.000 Kč.“

10.12.2015 v 10:20 | Karma: 34,98 | Přečteno: 4167x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Bartošová

Šest přesvědčivých tipů do návodu pro idioty

Moc zapálená čtenářka nejsem, když teda nepočítám Vogue, ten čtu pravidelně. Naposledy jsem četla Padesát odstínů šedi, to se mi docela líbilo. To číslo v názvu je fajn, dává mi totiž pocit jistoty.

21.10.2015 v 21:56 | Karma: 15,00 | Přečteno: 668x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Bartošová

Nemýt si vlasy šamponem? Všechno jde, když se chce.

Vyzkoušela to už blogerka Jaquelyn i stále známější česká kadeřnice Blanka. A pak taky Hanka, Lenka a Alice. Prostě si přestaly mýt vlasy. Tedy splachují si je vodou pořád, ale přestaly úplně používat šampon.

2.10.2015 v 9:46 | Karma: 17,50 | Přečteno: 760x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Bartošová

Co to znamená „běžet jako holka“

Vypadá to jako na konkurzu pro film nebo televizní reklamu. Režisérka dává pokyny: „Tak si tady teď stoupni a ukaž mi, jaké to je běžet jako holka.“ Asi dvacetiletá mladá žena běží dle pokynů – tedy spíš vyhazuje nohy do stran jako raněná laň a vypadá to, že ji místo vyvinuté rychlosti zajímá spíš účes a to, co z něj po této aktivitě zbude. „A jaké to je házet jako holka?“ Devítiletý kluk naznačuje hod, který končí právě tak, jak začal. Imaginární míček mu vyklouzne a spadne na startovní čáru. „A prát se jako holka?“ Třicetiletý muž se nejdřív velmi nejistě zasměje a pak naznačuje vpravdě kočičí souboj – pracky nahoru, drápky vystrčit, vydávat dostatečně infantilní zvuky a hlavně si při tom nezlomit nehet.

26.8.2014 v 8:00 | Karma: 12,59 | Přečteno: 853x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Bartošová

Když se chlapům zatemní mozek

„Jaromír není?“ „Zase ne, kámo. Už asi chodí na lepší.“ Jaromírovo oblíbené místo zívá prázdnotou, až je z toho Pepovi teď uprostřed horkého července zima. Tady spolu sedávají každé léto. U rybníka, na lavici s výhledem na Bahňák a dětské prolézačky. Peterka točí pivo jako křen, občas jsou i špekáčky na ohni.

31.7.2014 v 9:30 | Karma: 13,69 | Přečteno: 762x | Diskuse| Letní povídka

Gabriela Bartošová

Someliérský kurz a létající kanapky

Someliérský kurz můžu jenom doporučit. Sama mám právě jeden takový víkendový za sebou a jsem nadšená. A proč něco takového vůbec podstupovat? Protože máte rádi víno, dostanete kurz k narozeninám od kolegů, vytáhne vás vaše drahá polovička nebo kamarádka, nevíte o víně zhola nic a chcete se dozvědět víc... Důvodů jsou miliony. Po večírku, kterým naše firma slavila dvacetiletou přítomnost na českém trhu, mě napadá ještě jeden. Kolegyně Miládka by mohla vyprávět. Kde jí je teď ale asi konec?

17.3.2014 v 12:00 | Karma: 10,16 | Přečteno: 1372x | Diskuse| Společnost

Gabriela Bartošová

Hlavně zdravě

Tak zase přišla. Vyzáblá Mirka. Zvu ji poslední dobou k nám na večeři už jen ze zvyku. Tentokrát má v ruce umělohmotnou krabičku a v ní něco hnědého. A mně je jasné, že z mého kotlíku guláše a mísy cibulových kynutých knedlíků nepojí a ani se nedotkne pudinkového triflu, který jsem okoukala v pořadu tamté, co do všeho rve smetanu, šlehačku a máslo. Nic jiného jsem ani nečekala. Je mi to líto. Je mi jí líto.

14.2.2014 v 12:00 | Karma: 23,79 | Přečteno: 1319x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Bartošová

Jmenuji se Dieudonné a nejsem antisemita

Žiju si tady pěkně spokojeně v teploučku, v tom našem českém rybníčku, ale občas se přece jenom odvážím vystrčit hlavu a kouknout za hranice. Může to být i poučné. O tomhle chlapíkovi mi vyprávěl učitel angličtiny.

4.2.2014 v 9:00 | Karma: 12,79 | Přečteno: 697x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Bartošová

Čekání na chrochtaně

Letní povídka pro Víkend MF DNES „Pst, tiše! Podívej!“ „Já nic nevidim.“ „Támhle, u toho rákosí!“ „Kde? Pořád nic nevidim.“ „No támhle vpravo!“ „No jo, tam se něco hejbe.“ „Přesně to myslím.“ „To je teda něco! Takže to sou ty chrochtani, tati?“ „Nejsem si úplně jistej, ale mohli by...“ „A sou chrochtani nebezpečný?“ „Asi jako každý zvíře. Musíš vědět, jak se před nimi chovat. Když se nebudou cejtit nijak ohrožený, nic ti neudělají. Nemusíš se bát.“ „Já se nebojim.“ „To je dobře. Se mnou se ani bát nemusíš.“ „Hm, ale máma mi říkala, že si stejně neni vůbec jistá, že sou.“ „Hm.“ „Ta se bude jednou divit, viď?“

8.8.2013 v 9:30 | Karma: 14,45 | Přečteno: 435x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Bartošová

Na co čekáš, voe?

Muž kolem 40 let, lehce řídnoucí prošedivělé vlasy, napjatý soustředěný výraz, napjaté tělo, uštvaný unavený pohled. Mladý muž velmi nekonformního vzhledu, kolem 25 let, vlasy po stranách vyholené, fialový přeliv, piercing, cvočky, atd.

14.5.2013 v 8:00 | Karma: 16,06 | Přečteno: 1314x | Diskuse| Ostatní

Gabriela Bartošová

A pejsánek kaká…

Je zima. Taková, že sníh pod nohama křupe. A je tma. Sedm hodin večer a jako by byla půlnoc. V dálce před sebou vidím tmavou siluetu. Za ní další, vynořují se pomalu z té tmy jako sochy památníku obětem komunismu na pražském Újezdě. Další zakuklené zjevení, další přívěsek svého chlupatého věrného přítele. A právě tady a teď mi to poprvé došlo – možná se ze mě stala členka společenstva psí pracky.

7.3.2013 v 0:00 | Karma: 19,24 | Přečteno: 801x | Diskuse| Hobby

Gabriela Bartošová

Žluté nebe, modré slunce

Ráda bych vám představila Anušku. Je to sedmiletá holčička. Lékaři u ní diagnostikovali opožděný vývoj řeči s podezřením na poruchu intelektu. Diagnóza je potvora, nelítostná zkratka, která vás místo po stráni okolo potoka vede přímou cestou přes ošklivý betonový plácek. Diagnóza z vás udělá číslo ve statistice, údaj. Anušku mám moc ráda. Za to, že pořád svéhlavě kreslí žluté nebe a modré slunce, i když jí všichni okolo říkají, že rozumné holčičky to malují naopak. Díky Anušce taky vím, že slova nejsou zas tak důležitá. Důležitější je slyšet vrzání skřítka ve staré jabloni na zahradě a rozumět řeči vlaštovek. No ne? To přece stojí za úvahu.

30.12.2012 v 16:48 | Karma: 12,23 | Přečteno: 758x | Diskuse| Ona

Gabriela Bartošová

Jak pečou feministky

To, co vám budu vyprávět, není můj příběh, nejsou to moje zkušenosti, nestalo se to mně a není to o mně, ale o mojí kamarádce Majce. To jen tak na úvod a pro vás, kteří mě ještě neznají. Jinak všichni ostatní přece ví, že já na Vánoce vůbec nepeču. No vážně!

21.12.2012 v 20:19 | Karma: 29,27 | Přečteno: 5678x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 16
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1508x
"Za 20 let vám budou mnohem víc vadit věci, které jste neudělali. Mnohem víc, než ty, které jste udělali. Takže zahoďte svoji zaprděnost. Odplujte od bezpečného břehu. Chyťte dobrodružný vítr. Objevujte. Sněte. Zkoumejte." Mark Twain

Seznam rubrik