Co to znamená „běžet jako holka“
Ty samé pokyny pak opakují malé holky. Tříletá, pětiletá, desetiletá... A světe div se – běží jako o závod, do svého hodu se opírají celým tělem, jako by chtěly přehodit oceán, a bojují jako o život.
Právě jsem stručně popsala děj z komerčního videa v rámci kampaně jedné nejmenované americké značky dámské intimní hygieny, které natočila dokumentaristka Lauren Greenfieldová. Když odhlédnu od té značky, která nás v reklamních blocích ubezpečuje, že neproteče ani vzhůru nohama, musím se ptát. Kde se sakra v našem holčičím životě uděje ta změna, že dělat něco „jako holka“ znamená dělat to hůř nebo dokonce směšně?
Pamatujete na nedávnou analýzu porovnávající průměrné výdělky mužů a žen v celé České republice? Vyplynulo z ní, že průměrné platy mužů jsou o 29 % vyšší než průměrné platy žen, ve středním věku je ten rozdíl dokonce 42 %. Hlavním důvodem prý může být dlouhý čas, který žena stráví na rodičovské, čímž si často na několik let přeruší karéru. Nabízí se samozřejmě i důvod diskriminační – tedy že ženy berou na stejných pozicích zkrátka méně než muži. Nechtěla bych si ale hrát na ublíženou, a tak mě napadá, jestli naše společnost (včetně nás žen) našim dcerám tak trochu nezavírá k perspektivnější práci dvířka. Jak to?
No, tak třeba vědci z univerzity v Yale (ano, v zemi feminismu zaslíbené, kde byste čekali spíš diskriminaci naruby) zveřejnili v roce 2012 studii, která dokazovala, že fyzikové, chemici a biologové jednoznačně protěžují mladé vědce před vědkyněmi se stejnou kvalifikací. Proč? Protože je v těchto oborech výskyt žen tak trochu podezřelý. Proč? Protože tyto obory ženy zřejmě moc nezajímají...
Ale kolikrát jsme, dámy, přitom ve svém dětství slyšely podobná varování jako: „Polož to kladívko, ještě si ublížíš – ať to udělá tvůj bratr,“ anebo třeba: „Nechoď tam, vždyť se umažeš,“ když jsme se vydaly v holínkách na průzkum potoka? A tak mě napadá hříšná myšlenka. Co třeba své dceři (až ji jednou budu mít;-)) říkat častěji než „ty jsi ale krásná princeznička“ „ty jsi ale chytrá holčička“. Třeba by se pak ve škole přihlásila spíš na nějaký biologický kroužek nebo matematickou olympiádu a výběr lesku na rty s kámoškama v déemku by jí v tu chvíli najednou přišel nedůležitý... No a pak jednou za patnáct, dvacet let... Kdo ví?;-)
Gabriela Bartošová
Jak se žije drobným živnostníkům
Každé ráno se budím okolo deváté. Poté, co si udělám anglickou snídani na vidličku, se rozvláčnými pohyby ve svém měkoučkém flanelovém župánku jen tak bezcílně poflakuju bytem.
Gabriela Bartošová
Jak jsem se ve 40 učila lyžovat
To vás takhle nazují do těch středověkých nástrojů útrpného práva, kterým se říká „lyžáky“, ale vy jim už po pár minutách neřeknete jinak než „španělské boty“ (případně sarkasticky „kozačky“).
Gabriela Bartošová
Jak jsem vyhrála 400 milionů
Stalo se. Jednou v neděli jsem vyhrála. Asi za to může ten nápis v koupelně na zrcadle. V záchvatu motivace a snahy o pozitivní myšlení jsem si tam starou rtěnkou napsala: „Věřím, že vyhraju 400.000.000 Kč.“
Gabriela Bartošová
Profilové fotky aneb znáte dobře svého avatara?
Každý (teda kromě těch, kteří mezi námi žijí v jiné než online realitě) máme svého avatara. Naši představu o sobě sama, takovou, kterou se prezentujeme na internetu. Prostě profilovou fotku.
Gabriela Bartošová
Šest přesvědčivých tipů do návodu pro idioty
Moc zapálená čtenářka nejsem, když teda nepočítám Vogue, ten čtu pravidelně. Naposledy jsem četla Padesát odstínů šedi, to se mi docela líbilo. To číslo v názvu je fajn, dává mi totiž pocit jistoty.
Gabriela Bartošová
Nemýt si vlasy šamponem? Všechno jde, když se chce.
Vyzkoušela to už blogerka Jaquelyn i stále známější česká kadeřnice Blanka. A pak taky Hanka, Lenka a Alice. Prostě si přestaly mýt vlasy. Tedy splachují si je vodou pořád, ale přestaly úplně používat šampon.
Gabriela Bartošová
Když se chlapům zatemní mozek
„Jaromír není?“ „Zase ne, kámo. Už asi chodí na lepší.“ Jaromírovo oblíbené místo zívá prázdnotou, až je z toho Pepovi teď uprostřed horkého července zima. Tady spolu sedávají každé léto. U rybníka, na lavici s výhledem na Bahňák a dětské prolézačky. Peterka točí pivo jako křen, občas jsou i špekáčky na ohni.
Gabriela Bartošová
Someliérský kurz a létající kanapky
Someliérský kurz můžu jenom doporučit. Sama mám právě jeden takový víkendový za sebou a jsem nadšená. A proč něco takového vůbec podstupovat? Protože máte rádi víno, dostanete kurz k narozeninám od kolegů, vytáhne vás vaše drahá polovička nebo kamarádka, nevíte o víně zhola nic a chcete se dozvědět víc... Důvodů jsou miliony. Po večírku, kterým naše firma slavila dvacetiletou přítomnost na českém trhu, mě napadá ještě jeden. Kolegyně Miládka by mohla vyprávět. Kde jí je teď ale asi konec?
Gabriela Bartošová
Hlavně zdravě
Tak zase přišla. Vyzáblá Mirka. Zvu ji poslední dobou k nám na večeři už jen ze zvyku. Tentokrát má v ruce umělohmotnou krabičku a v ní něco hnědého. A mně je jasné, že z mého kotlíku guláše a mísy cibulových kynutých knedlíků nepojí a ani se nedotkne pudinkového triflu, který jsem okoukala v pořadu tamté, co do všeho rve smetanu, šlehačku a máslo. Nic jiného jsem ani nečekala. Je mi to líto. Je mi jí líto.
Gabriela Bartošová
Jmenuji se Dieudonné a nejsem antisemita
Žiju si tady pěkně spokojeně v teploučku, v tom našem českém rybníčku, ale občas se přece jenom odvážím vystrčit hlavu a kouknout za hranice. Může to být i poučné. O tomhle chlapíkovi mi vyprávěl učitel angličtiny.
Gabriela Bartošová
Čekání na chrochtaně
Letní povídka pro Víkend MF DNES „Pst, tiše! Podívej!“ „Já nic nevidim.“ „Támhle, u toho rákosí!“ „Kde? Pořád nic nevidim.“ „No támhle vpravo!“ „No jo, tam se něco hejbe.“ „Přesně to myslím.“ „To je teda něco! Takže to sou ty chrochtani, tati?“ „Nejsem si úplně jistej, ale mohli by...“ „A sou chrochtani nebezpečný?“ „Asi jako každý zvíře. Musíš vědět, jak se před nimi chovat. Když se nebudou cejtit nijak ohrožený, nic ti neudělají. Nemusíš se bát.“ „Já se nebojim.“ „To je dobře. Se mnou se ani bát nemusíš.“ „Hm, ale máma mi říkala, že si stejně neni vůbec jistá, že sou.“ „Hm.“ „Ta se bude jednou divit, viď?“
Gabriela Bartošová
Na co čekáš, voe?
Muž kolem 40 let, lehce řídnoucí prošedivělé vlasy, napjatý soustředěný výraz, napjaté tělo, uštvaný unavený pohled. Mladý muž velmi nekonformního vzhledu, kolem 25 let, vlasy po stranách vyholené, fialový přeliv, piercing, cvočky, atd.
Gabriela Bartošová
A pejsánek kaká…
Je zima. Taková, že sníh pod nohama křupe. A je tma. Sedm hodin večer a jako by byla půlnoc. V dálce před sebou vidím tmavou siluetu. Za ní další, vynořují se pomalu z té tmy jako sochy památníku obětem komunismu na pražském Újezdě. Další zakuklené zjevení, další přívěsek svého chlupatého věrného přítele. A právě tady a teď mi to poprvé došlo – možná se ze mě stala členka společenstva psí pracky.
Gabriela Bartošová
Žluté nebe, modré slunce
Ráda bych vám představila Anušku. Je to sedmiletá holčička. Lékaři u ní diagnostikovali opožděný vývoj řeči s podezřením na poruchu intelektu. Diagnóza je potvora, nelítostná zkratka, která vás místo po stráni okolo potoka vede přímou cestou přes ošklivý betonový plácek. Diagnóza z vás udělá číslo ve statistice, údaj. Anušku mám moc ráda. Za to, že pořád svéhlavě kreslí žluté nebe a modré slunce, i když jí všichni okolo říkají, že rozumné holčičky to malují naopak. Díky Anušce taky vím, že slova nejsou zas tak důležitá. Důležitější je slyšet vrzání skřítka ve staré jabloni na zahradě a rozumět řeči vlaštovek. No ne? To přece stojí za úvahu.
Gabriela Bartošová
Jak pečou feministky
To, co vám budu vyprávět, není můj příběh, nejsou to moje zkušenosti, nestalo se to mně a není to o mně, ale o mojí kamarádce Majce. To jen tak na úvod a pro vás, kteří mě ještě neznají. Jinak všichni ostatní přece ví, že já na Vánoce vůbec nepeču. No vážně!
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1508x